Jan Pavel II. vlastním jménem Karol Wojtyła se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí rodičů Karola Wojtyły a Emilie rozené Kaczorowské. Celá rodina žila v chudých podmínkách, protože otcův vojenský důchod nebyl velký. Svátost křtu byla Karolovi udělena 20. června 1920 vojenským kaplanem, otcem Franciszkem Żakem, v kostele Panny Marie ve Wadowicích. Během studijních let se musel Karol Wojtyła vypořádat s tragickou situací v rodině, kdy mu v jeho devíti letech, přesněji 13. dubna 1929, zemřela matka. Po uplynutí tří let zasáhla rodinu Wojtyłových další tragédie. Ve svých pouhých dvaceti šesti letech zemřel Edmund Wojtyła, bratr Karola. Svátost biřmování přijal budoucí papež 3. května 1938 a stejného roku úspěšně složil maturitní zkoušku na gymnáziu. Spolu se svým otcem Karolem se přestěhovali z Wadowic do Krakova, kde se 22. června roku 1938 zapsal na filosofickou fakultu Jagellonské univerzity, jako student polské filologie. Roku 1941 zemřel i jeho otec Karol Wojtyła starší. Po nečekané smrti svého otce v únoru 1941 si začíná Karol stále více uvědomovat svou možnou cestu kněžského povolání. Je si vědom, že se vzdává svých literárních zálib i manželství, přesto si volí jednoznačnou cestu kněžského povolání.

Karol Wojtyła byl vysvěcen na kněze v soukromé kapli arcibiskupem Sapiehou 1. listopadu 1946. Svou první mši svatou celebroval 2. listopadu v kryptě wawelského hradu a věnoval jí svým nejbližším. První veřejnou mši svatou sloužil v kostele svatého Stanisława Kostky v Dębnikách. Pomocným biskupem v Krakově byl jmenován 4. července 1958 ve věku třiceti osmi let. Biskupské svěcení přijal 28. září na svátek svatého Václava v katedrále, jež je vedle sv. Stanislava zasvěcena právě tomuto českému světci, na památném krakovském vrchu Wawel. Hlavním světitelem byl arcibiskup Baziak. Toho po jeho smrti v roce 1963 vystřídal Wojtyła a stal se tak arcibiskupem Krakova. Aktivně se účastnil zasedání Druhého vatikánského koncilu v letech 1962–1965. Velkou mírou se taktéž podílel na dokumentu Gaudium et spes (O církvi v současném světě). Titul kardinála přijal od papeže Pavla VI. dne 28. června 1969.

Krakovský arcibiskup Karol Wojtyła se stal novým papežem se 16. října 1978 v 17:15 a přijal jméno Jan Pavel II. Stal se tak prvním slovanským papežem v historii papežského úřadu a celkově 263. nástupce apoštola Petra. Oficiální zahájení služby nejvyššího pastýře katolické církve se konalo 22. října. První encykliku s názvem Redemptor hominis (Vykupitel člověka) zveřejnil 4. března 1979. Pontifikát polského papeže byl jeden z nejdelších v dějinách církve, trval přes 26 let. Během tohoto období se udála řada významných událostí. Svatý otec se sám přičinil o pád komunistických režimů v řadě zemí, doprovodil také církev  přes práh třetího tisíciletí. Neúnavně plnil Petrovu službu v misijním duchu, tou měrou, že navštívil více než 120 zemí v různých částech světa. Od roku 1985 zavedl Světové dny mládeže, které shromažďovaly a shromažďují nadále mladé lidi z různých částí celého světa. Během svého působení se s úspěchem snažil o dialog se židy i s představiteli jiných náboženství, také svolal 15 shromáždění biskupských synod. Přičinil se též o reformu Kodexu kanonického práva jak západního, tak i východního a promulgoval Katechismus katolické církve. Sestavil 14 encyklik, 15 apoštolských exhortací, 11 apoštolských konstitucí, 45 apoštolských listů a taky řadu katechezí a promluv, během generálních audiencí, které byly přenášeny televizními obrazovkami a rozhlasovými přijímači do všech koutů světa.

zdroj: JUREČKA, Jan. Morální pohled Jana Pavla II. na utrpení. OLOMOUC, 2017. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská Teologická Fakulta, Katedra systematické teologie. Vedoucí práce Mgr. Dominik Opatrný, Th.D.